Dnes je na světě 7150 jazyků, které patří do 142 jazykových rodin. Vznikaly a vyvíjely se v různých historických epochách a ve své přeměněné a hotové podobě přežily dodnes. Tak velká jazyková rozmanitost ale není ukazatelem, protože téměř 70 % světové populace používá pouze 40 jazyků a drtivá většina ze zbývajících 7110 je ohrožena.
Historie psaní
Počátek vývoje řeči a písma – v našem současném chápání – lze nazvat objevením prvních obrazových symbolů a hieroglyfů: v období od 5. do 6. století před naším letopočtem. Při archeologickém výzkumu byly nalezeny v Mezopotámii, v syropalestinské oblasti, na území moderní Abcházie a na Žluté řece v Číně. Tyto spisy patří k takzvanému „proto-psaní“ a do dnešního psaní se vyvinuly teprve ve 3.–2. století před naším letopočtem.
Takže „skutečné“ písmo ve formě strukturovaných symbolů se objevilo ve starověkém Egyptě v roce 3100 př. n. l., v severozápadním Hindustánu v roce 3000 př. n. l. a ve starověkém Sumeru v roce 2750 př. n. l. Spisy nalezené v Peru (2500 př. n. l.), na Krétě (2000 př. n. l.) a v Číně (1400 př. n. l.) pocházejí z pozdějších let. V letech 1000 až 100 př. n. l. byly vytvořeny maloasijské abecedy, etruská abeceda, hebrejské čtvercové písmo a nabatské písmo. Pokud jde o latinku – dnes nejběžnější, pochází z Etrusků: kolem roku 400 před Kristem.
Významnou událostí pro světové psaní byl vynález papíru v Číně, přibližně ve stejnou dobu jako narození Krista (0 nl). Stal se univerzálním, a co je nejdůležitější, mobilním nosičem informací: na rozdíl od objemných kamenných tabulek a želvích krunýřů se rozšířil nejprve mezi elitou a poté i mezi střední třídou.
Souběžně s asijským písmem se evropské písmo vyvíjelo na základě latinské abecedy přijaté v římské říši. Svou moderní podobu však získal až v roce 1300, kdy byla obnovena karolínská minuskule a bylo schváleno tzv. „humanistické“ písmo. V roce 1700 byla v Rusku přijata cyrilice („občanské písmo“ Petra I.) a v 19. století začala globální adaptace latinky na jiné jazyky. K dnešnímu dni je nejběžnější a používá se ve 131 ze 195 zemí.
Zajímavá fakta
- Ze 7150 existujících jazyků je velká většina (90 %) slyšet pouze v Africe a Asii. Mluví jimi celkem 90-100 tisíc lidí. Tyto dialekty jsou považovány za ohrožené a každých deset let se snižují.
- Jedním z nejvýznamnějších polyglotů známých světové historii byl Giuseppe Gasparo Mezzofanti, italský kardinál, který mluvil 60 jazyky.
- Nejběžnějším znakem na světě je latinské písmeno „e“. Zejména s cílem snížit jeho význam a vyvrátit jeho nepostradatelnost napsal Ernest Vincent Wright v roce 1939 román Gadsby skládající se z 50 tisíc slov, která toto písmeno neobsahují.
- Největší zásoba znaků je v čínštině: více než 80 000. Ale téměř všechny se nepoužívají v každodenním životě a k pochopení 99 % toho, co se píše v tisku a na internetu, stačí znát 2000 znaků. A pro 80% porozumění stačí 500 hieroglyfů.
- Pokud je velikost písma 12 bodů, vejde se na standardní stránku A4 průměrně 2400 znaků bez mezer. 1000 znaků tedy zabírá asi 2/5 stránky, 2000 znaků ─ 4/5 formátu A4.
- Stella Pajunas-Garnand byla nejrychlejší psaní na světě. V roce 1946 dosáhla rychlosti 1080 znaků za minutu na elektrickém psacím stroji IBM. Novodobé vítězce, Angličance Barbaře Blackburnové, se tento rekord na počítačové klávesnici překonat nepodařilo. V roce 2005 napsala 1060 znaků za minutu.
- Průměrná rychlost psaní je přibližně 200 znaků za minutu. Ukazuje se, že muži píší rychleji než ženy, i když musí psát méně často.
- Velký akademický slovník obsahuje 150 000 slov.
V informačním 21. století jsou všechna textová data překládána do digitální podoby a do různých jazyků. V případě uměleckých děl a historických kronik jsou překlady a úpravy svěřeny odborníkům, pro nedůležité texty jsou automatické algoritmy zabudované do online překladačů a „počítadel znaků“. Ten „umí“ počítat nejen počet znaků (s mezerami i bez nich), ale také počet odstavců, slov (jednoslabičných i víceslabičných), slabik, vět, odstavců atd. To značně zjednodušuje práci s textem/jazykem informace a umožňuje vám je převést do správné formy automaticky a bez použití slovníku.
